Zažijte dobrovolnictví v zahraničí se zvířaty: psí útulek APROP na jihu Španělska
Tuto zimu jsem se rozhodla pro dobrovolnickou zkušenost, která se lišila od mých předchozích zážitků. Před rokem jsem strávila týden na Tenerife Horse Rescue, kde jsem pomáhala pečovat o koně, psy, oslíky a mnoho dalších zvířat. Tento pobyt byl intenzivní, plný práce a zároveň obohacující. Tentokrát jsem však hledala něco jiného – organizaci, která by mi umožnila pomáhat zvířatům bez nutnosti bydlení přímo na místě.
Po důkladném online průzkumu jsem narazila na psí útulek APROP – Associació Protectora d’Animals de Pego, ve španělském městečku Pego. Kontaktovala jsem Karlijn, koordinátorku dobrovolníků, která mi ochotně odpověděla a potvrdila možnost zapojit se do jejich programu. Tato příležitost mě nadchla, a tak jsem se rozhodla vydat na cestu za novými zkušenostmi a poznáváním světa dobrovolnictví z jiného úhlu.
Jaký je psí útulek APROP ve Španělsku?
Vznik a historie organizace
Útulek APROP, který se nachází v malebném městečku Pego na severním pobřeží Costa Blanca, byl založen v roce 2017 jako nezisková organizace zaměřená na záchranu a péči o opuštěné, týrané a ztracené psy a kočky z okolí. Ve Španělsku neexistuje národní ani regionální organizace, která by systematicky pečovala o welfare domácích zvířat, takže taková iniciativa je mimořádně důležitá. Psí útulek APROP vznikl díky skupině dobrovolníků různých národností, kteří buď trvale žijí v oblasti, nebo se zapojují do programu během svého volného času.
Fungování útulku
APROP je plně závislý na dobrovolnické práci a darech od podporovatelů. Útulek poskytuje bezpečné útočiště pro zvířata, která jsou často nemocná, zraněná nebo vyhladovělá. Tato zvířata dostávají potřebnou lékařskou péči, rehabilitaci a lásku, aby mohla být připravena k adopci do nových domovů. Dobrovolníci se starají o každodenní činnosti, jako je krmení, čištění prostor a venčení psů. Kromě toho útulek organizuje různé programy na podporu adopce a osvětu o ochraně zvířat.
Adopční program v útulku APROP ve městě Pego je překvapivě úspěšný.
Přibližně 80 % nalezených pejsků je ročně umístěno do nových domovů. Většinou jde o adopci do Nizozemska nebo do Velké Británie. Přesun psa z jihu Španělska například do Spojeného království stojí přibližně 450 až 500 liber.
Na stránkách útulku APROP není uveden přesný údaj o procentu psů, kteří jsou ročně adoptováni. Po rozhovoru s Martinem, jedním z dobrovolníků z Velké Británie, jsem však získala dobrý pocit z úspěšnosti adopčního programu. Tento program vede dobrovolnice jménem Shona, která odvádí skvělou práci.
Přibližně 80 % nalezených psů je ročně umístěno do nových domovů. Většinou jde o adopce do Nizozemska nebo Velké Británie. Cílem útulku je především rehabilitace a umístění co největšího počtu zvířat do trvalých a láskyplných domovů.
Komunita dobrovolníků APROP – dobrovolnictví v zahraničí se zvířaty
Jednou z výjimečných vlastností APROP je jeho mezinárodní komunita dobrovolníků, která spojuje lidi se stejným zájmem – pomáhat zvířatům. Útulek nejenže poskytuje zvířatům druhou šanci na život, ale také umožňuje dobrovolníkům získat nové dovednosti, zažít kulturu španělského venkova a vytvořit si nezapomenutelné vzpomínky. Pego je známé svou bohatou historií a tradičními fiestami, což činí dobrovolnickou práci ještě atraktivnější pro ty, kteří hledají spojení mezi pomocí zvířatům a objevováním místní kultury.
Den v psím útulku
Ráno jsem vstávala v půl sedmé, protože jsme se s manželem ubytovali ve městě Oliva. Našli jsme si tam úžasné ubytování v El Sequer Casa Rural, což ale znamenalo složitější logistiku. Po příjezdu do útulku v 8 hodin ráno jsme se rozdělili na dva týmy – úklidový tým a tým venčitelů psů. Úklid probíhal synchronizovaně s venčením. Psi jsou maximálně po třech ve vlastním kotci-výběhu, který se během venčení čistil.
Fascinovalo mě několik věcí:
V útulku bylo jen 25 psů. Což je sice optimální pro velikost místa, ale po mých zkušenostech z útulku v Košicích, kde mají 200 psů, to bylo překvapení.
Skvělá organizace venčení! Dobrovolníci pracovali se seznamy psů a harmonogramem, kde zaznamenávali venčení. Také každý pes měl svůj vlastní postroj a vodítko zavěšené na háčku s číslem a jménem. Šlo o velmi praktické řešení, které urychluje a usnadňuje venčení.
V negativním smyslu mě šokovalo, jak se někteří obyvatelé útulku báli lidí. Tak vystrašené psy jsem nikdy neviděla.
Většinu času jsem psy venčila, ale na konci pobytu jsem také trochu pomohla s úklidem. S pejsky jsme se procházeli po okolí – v pomerančových sadech a mezi rodinnými domy a zahradami. Venčení probíhá v zimních měsících dvakrát denně – ráno a večer. V létě kvůli horku pouze dopoledne.
V následujícím blogovém příspěvku se společně podíváme na obyvatele – mimořádné psy, o které jsem měla možnost se starat.
Stay updated—have the newest posts emailed to you.
